Historie Dolní (Jihlavské) brány

Královské město Pelhřimov bylo od doby svého založení hrazeno zpočátku dosti primitivně příkopem a kolovou hradbou. V dobách předhusitských byla tato málo bezpečná hradba zaměněna za kamennou zeď. Hrazení bylo následně prolomeno dvěma branami, opatřenými zdvihacím mostem. První písemné zmínky o Dolní bráně sahají až do roku 1445 a 1459.

Brána Dolní, čili Jihlavská, byla znovu vystavěna v roce 1554 po velkém požáru města současně s Horní, neboli Rynáreckou. Na počátku XVII. století byla jediným vstupním místem do města, poněvadž ostatní brány byly z bezpečnostních důvodů zavřeny. V tomto století navíc povyrostla o jedno patro a v této době byla údajně opatřena i dřevěným ochozem pro branného. Hodiny začaly na věži odbíjet přesný čas ve druhé polovině XVIII. století. Zhotovil je hodinář Procházka z Pelhřimova za 70 zlatých. Nyní jsou součástí depozitáře Muzea Vysočiny v Pelhřimově. Před tím čas vyměřovaly sluneční hodiny. Před branou bylo postaveno mohutné předbraní a brána sama byla chráněna zdvihacím (padacím) mostem. Dodnes jsou viditelné otvory ve zdi, kterými procházely kladky.

Brána je stavěna ve slohu pozdně gotickém a ukončuje ji renesanční římsa. Potud historická stavba měří 34,6 m. Vnitřní prostor průjezdu je 11,1 m dlouhý a 5,9 m široký.

Jihlavská brána sloužila kdysi jako strážní a hlásná věž. Místnost v prvním patře obýval branný a o patro výš vznikla kasárna pro vojáky strážící u bran. Několik půd v horních patrech se proměnilo v sýpky na obilí, kam jej poddaní povinně odevzdávali. V pozdější době se stala přechodně solnicí, když vyhořela původní solnice (nyní městské divadlo).

V letech 1967 – 1968 fungovalo 1. patro jako klub divadla malých forem s názvem Netopýr. Ročně se tu konalo až třicet divadelních představení a uskutečnilo se tu i setkání s legendární skupinou Olympic, vystupovala zde Stella Zázvorková, Josef Zíma, Jaroslav Vojta či Jindřich Plachta.

V Dolní bráně nyní sídlí Muzeum rekordů a kuriozit, které poprvé otevřelo dveře pro návštěvníky 30. června 1994. Zprvu exponáty zaplnily tři podlaží a po rekonstrukci 4. a 5. patra (říjen 1998 – březen 1999) se rozprostřely ve všech pěti patrech Dolní brány.

Z ulice na samý vrchol věže vede 101 schod.