Životopis

Narodil jsem se 26. 1. 1938 v Zadní Ždírnici. Po válce (1945) jsme se přestěhovali do Chotěvic, kde jsem vychodil obecnou školu. Do tehdejší měšťanky jsem dojížděl po celá 4 léta (v létě i v zimě) na kole do Hostinného. Otec pracoval jako tesař, matka byla doma, dlouhodobě nemocná. Mým klukovským snem bylo létat a tak jsem stavěl modely letadel.

Po škole jsem nastoupil do učení v Rožnovské TESLE. Vyučil jsem se foukačem technického skla (většinou laboratorní přístroje, baňky, spirály, chladiče atd.) Do Vrchlabí jsem nastoupil po vyučení v roce 1955. Do roku 1957 jsem pracoval a také prováděl všelijaké věci – např. jezdil jsem na motorce cestovní soutěže, skákal padákem a podobně.

V letech 1957 – 1959 vojna. Poddůstojnická škola v Červené Vodě a pak Trebišov – „dálný východ“. V roce 1960 jsem se oženil a dva roky (po dobu výstavby družstevního bytu) jsme bydleli u manželčiných rodičů. V té době jsem začal dělat do CO a sice nejprve jako průzkumník a později téměř 10 let jako velitel skupiny MSAZ, (mobilní skupina analytického zjišťování), která byla zaměřena na zjišťování úniku nebezpečných plynů při průmyslových haváriích. Naše skupina v případě potřeby odvedla lidi do bezpečí a dle možností neutralizovala ohnisko nebezpečí.

Při práci v Tesle jsem byl nakrátko nucen vstoupit do KSČ, ale pro mé „rebelanství“ mě v roce 1969 vyloučili. Mně se totiž nelíbilo, že členové KSČ přednostně dostávají byty, za stejný přečin (krádeže apod.) jsou osvobozeni zatímco druzí jdou do basy, milice – ozbrojená složka KSČ – proč není u ostatních politických stran a nebo uzákoněna atd., atd. A tak jsem na to poukazoval na schůzích až mě vyhodili. Výsledek – nesměl jsem pracovat s lidmi, i když jsem na to měl školy.

V té době (1962–63) jsem také různě brigádničil, abych si vydělal na auto – to trvalo 6 let a při tom jsem stačil absolvovat dvě televizní soutěže – TELEKVÍZ v Bratislavě a 10 STUPŇŮ KE ZLATÉ. A to už jsem začal se sirkami, v roce 1964 se mi narodila první a v roce 1973 druhá dcera. V roce 1970 jsem začal stavět dům. Trvalo to dva a půl roku, většinou jsem stavěl sám. V sobotu a v neděli mi pomáhal můj otec a někdy i pantáta. V práci jsem absolvoval několik kursů (normování, práce s radioaktivními materiály a podobně).

1. května 1980 jsem dokončil teorii o závěsném létání a toho dne jsem poprvé samostatně vzlétl na rogalu. Udělal jsem si pilotní průkaz (platí vždy 2 roky) a po dvou letech jej obnovil. Ti, co nás zkoušeli, sami nelétali a měli doslova tak „debilní“ otázky, že jsem to vzdal a dalších 14 let jsem létal s propadlým průkazem, z toho posledních 5 let na motorovém rogalu (motor TRABANT).

V roce 1986 začaly problémy při výrobě kapalných krystalů, strana „najednou“ zjistila, že jsem sklář a tak, světe zboř se, jsem mohl dělat mistra. To trvalo do roku 1989, kdy TESLA VRCHLABÍ přestala existovat. Odešel jsem do automobilky nejprve na montážní linku a později jako pracovník energetiky. Zde jsem pracoval do důchodu – léta 1998.

V důchodu pokračuji ve svém koníčku – sirkách. Je příjemné, když si člověk dokáže uskutečnit své sny. Mně se to podařilo – 18 let jsem si zalétal a navíc jsem snad i něco dokázal … Na sirkových exponátech jsem v čistém čase pracoval více než 7 let !

——

Ve středu dne 8. října 2003 v ranních hodinách podlehl pan Tomáš Korda zákeřné nemoci. Jsme vděčni osudu, že nám dopřál poznat se s tímto vzácným člověkem, který měl dobré srdce a hlavně zlaté české ruce… Kruh se uzavřel. Sbohem Tomáši.
Raf, Pepíno a Míra