Kuriozita roku: největší sbírka seker a hoblíků

Bratři na okraji vesnice navíc chystají otevření neobvyklého muzea stojeného s tesařstvím a truhlařinou. Bodejď by ne, vždyť oba jsou tak trochu chodící encyklopedií spojenou s jejich obory. V jejich sbírkách jsou sekery i z časů neolitu a doby bronzové, neuvěřitelné nástroje z Ameriky i nejmenší či největší hoblíky (ten první houslařský, ten druhý na výrobu velkých sudů. Oba sourozenci jsou ale především fachmany v tom nejlepším slova smyslu. Rekonstruují historické objekty, střechy, věže…

V České databance rekordů Agentury Dobrý den Pelhřimov jsou bratři zapsáni takto:

Největší sbírka seker na opracování dřeva

Miloš Kolouch (Tesařství Kolouch) vlastní sbírku 1695 seker určených k opracování dřeva. Sbírka obsahuje i sekery z doby kamenné a bronzové a sekery středověké, hlavní část sbírky je datována do 18. až 20. století. Kromě nástrojů tesařských zahrnuje sekery kolářské, bednářské, a vorařské. Jednotlivé kusy ve sbírce pocházejí z České republiky i zahraničí (Rakousko, Německo, Slovensko, Ukrajina, Polsko, Maďarsko, Severní Amerika, Aljaška). Většinou jsou opatřeny topůrkem, nalezneme ovšem i samostatné železné části bez topůrka.

Největší sbírka hoblíků

Radek Kolouch (Truhlářství Kolouch) vlastní sbírku 4535 hoblíků. Sbírka obsahuje hoblíky bednářské, kolářské, truhlářské, karosářské, a dokonce i houslařské a varhanářské. Pocházejí z České republiky i zahraničí (Anglie, Severní Amerika, Německo, Rakousko, Slovensko, Polsko, Ukrajina, Maďarsko) a nejstarší kus ve sbírce je cca z roku 1734.

Sčítání obou sbírek trvalo 2 lidem cca týden. Pánové je měli narovnané v krabicích a bednách a jednotlivé kusy vyndali až za účelem evidence. Vyrovnali je do 3 místností v areálu truhlárny a u jednotlivých řad a hranic uváděli počty kusů.

Nejstarší datovaná sekera je z roku 1781. Sbírka seker i hoblíků se shromažďuje zhruba od roku 1970 (aktivně sbírají cca od roku 1995).

PS.

Budoucí muzeum by mělo připomínat množství řemesel, pro které bylo v minulosti dřevo podstatou výroby, včetně kolářů a stolařů. Ve sbírce nechybějí ani nástroje, které by svou důmyslností mohly směle konkurovat těm dnešním, poháněným elektřinou. Příkladem je dřevěný kolovrátek pro ruční vrtání ze začátku 19. století.

Sbírka seker tvoří takřka ucelenou historickou řadu, protože v ní nechybí pazourek ani kamenomlat. „Dostali jsme ho od kamaráda, který ho našel na poli, když sbíral kámen na svou stavbu, je z Plzně,“ prohlásil jeden z bratrů. Ve sbírce jsou také sekery z doby bronzové a železné, keltské sekery nebo sekery, které se začaly používat při stavební horečce v době obnovy Evropy zničené třicetiletou válkou. Mezi nejcennější exponáty patří křížové sekery, jejichž používání kvůli zvyšujícímu se počtu zmrzačených řemeslníků zakázala Marie Terezie. Dochovalo se jich minimum. Osm kusů ve sbírce bratří Kolouchů je tak největším souborem v ČR. Bratři sbírku rozšiřují díky darům i nákupům na aukcích. Podle jejich zkušeností ceny za posledních 20 let stouply několikanásobně.

Také jejich sbírka hoblíků je rozmanitá. Drobné nástroje se vejdou do dlaně a používali je koláři, naproti tomu velké hoblíky používané na pivovarské sudy nešlo unést. Neposouvaly se po dřevě, ale naopak dřevo po nakloněném hoblíku jako po klouzačce. Zvláštností jsou hoblíky na výrobu párátek. Mezi nejcennější exponáty patří karosářský hoblík. „Obdobný se v Německu vydražil za asi 900 eur (přes 23 tisíc korun), existoval pravý, levý a rovný, my máme jen jeden,“ řekl Kolouch.